Hnutí Bůh národů

3.7.2019 

Zdravím Vás v letním období (o tom asi nikdo nepochybuje, že je léto 😎 a přináším nové zprávičky. Tak jako obvykle, nejprve co jsme dělali. Sice jsem minule psal, že žádné akce nechystáme, že budu doma pečovat o děti, ale schválně: Jak dlouho jste tomu věřili? 😎 Já asi deset dní 😎 Takže jasně, prvních pár dní jsem musel být doma, když jsem hlídal Světlanku a chodil za Luckou do porodnice, pak když jsme přinesli miminko domů, tak jsem se staral o domácnost, úklidy, nákupy, vaření, atd., ale naštěstí tentokrát se Lucka po porodu zotavila asi desetkrát rychleji, než minule, měli jsme hladký porod 😎 mohla tedy brzy vstát z postele, udržet se na nohou (minule to byl celkem masakr), za krátko si zašla už i na nákup nebo do lékárny, takže když nám se Světlankou se začala vařit hlava z rozpáleného paneláku, vyrazili jsme se schladit na misii 😎

Od teď jsme tedy taková misijní dvojka 😎 a plánujeme další akce, které jsou otevřené i pro ostatní, takže kdo máte chuť jet, ozvěte se a domluvíme se.

V červnu jsme utvořili zvláštní misijní skupinu, nebo „komando“, chcete-li, tvořené mnou a mojí dvouletou dcerkou. Společně jsme vyjeli trochu prozkoumat a „posolit“ 😎 blízké okolí v Polabí, kde žijeme (ale zajeli jsme i k Vltavě 😎

Tím, že první dva týdny jsem se ještě musel starat o novopečenou maminku a malé miminko (a návštěvy z řad rodiny 😎 a další týden měla Světlanka horečky, zbyl nám na práci jen jeden týden, ale i tak jsme udělali kus práce:

Tak začali jsme ve městě Sadská, které často projíždíme ve směru na Hradec Králové, cestou tam nebo zpět, ale nikdy nám nevyšlo se tu zastavit, buď jsme někam spěchali, měli jsme někde být, nebo jsme cestou domů už potřebovali rychle jet, kvůli nějakému termínu u lékaře, apod. Věděl jsem, že když se odbočí z hlavní silnice, je tam nějaké náměstí, kde je hodně obchodů, atd. Proto jsme sem zajeli splatit svůj dluh. Čekal nás tady šok: Všechny obchody sice byly barevně vyzdobeny, zdálky to na sebe upozorňovalo, ale polovina z nich byla zkrachovaná, zavřená. Takže nakonec tu nebylo moc práce, ale přesto jsme někoho našli. Opět jsme na vlastní oči viděli jev, který v poslední době zmiňuji ve svých článcích, a to úbytek obyvatelstva. Ví se, že po roce 1989 národy Východní Evropy páchají pomalou sebevraždu, což má opět za následek sérii dalších společenských změn, včetně imigrace.

Odtud jsme jeli do městečka Pečky, kde jsem už dříve pracoval, ale chybělo tu něco dotáhnout… V této krajině jsme také, jak jinak, cestou navštívili plno různých vesnic, ale jména všech nebudu uvádět. Všude jsou vietnamské obchůdky, kde žijí celé rodiny…

Dále jsme se vypravili do města Odolena Voda. To mi leželo na srdci už dlouho, kdysi si odtud jedna sestra objednala Evangelia, že obejde Vietnamce, ale balík se mi poštou vrátil a sestra už se neozvala?! Vrtalo mi hlavou, co se asi stalo, ale radši jsme sem zajeli osobně na „kontrolu“ 😎 a samozřejmě jsme obešli všechny cizince. Cestou domů jsme opět „posolili“ různé vesničky, budu jmenovat aspoň dvě: Dolínek, kde se narodil básník Vítězslav Nezval, a Panenské Břežany, kde bydlel Reinhard Heydrich. Trochu vlastivědy 😎

Kamarád mi vždy říká, že to působí divně, když pořád píši o těch vesnicích, ale řeknu Vám pravdu: Tady to cizinci přijímají nejlépe, a pokaždé se zaraduji, když vidím, jakou mají radost a s jakou úctou si berou Evangelium, které od teď bude v jejich rodině.

Tak když už jsme u těch vesnic, zajeli jsme k Vltavě do Řeže, kudy jsme šli jednou na nějakém výletě, a kde jsem věděl, že je „zastrčený“ jeden Vietnamec. Ale opět: zkrachoval 8-( aspoň jsem našel cestou domů jednoho ve Zdibech, kudy také často projíždím, ale někam spěchám, tak jsem ještě neměl čas zajet do vesnice…

Vždy jsme se to snažili udělat tak, abychom se večer vrátili domů, ale pak jsem si řekl, že už je čas trénovat svého potomka na delší cesty, tak jsme vyrazili na tři dny. Abyste porozuměli, co si představuji pod pojmem trénink: Být pár dní bez maminky, pouze s tatínkem, v cizím prostředí, potkávat cizí lidi, každé ráno se probudit na jiném místě, přežívat v provizorních podmínkách cestovního života, snášet horka v rozpáleném autě, a to vše protkáno spoustou dalších detailů, které můžete poznat, až s námi někdy vyjedete 😎

Přemýšlel jsem kam zajet, ale tím, že poslední dobou mám nějaké spolupracovníky na Liberecku, bylo rozhodnuto! Dva sice byli mimo region, někam jeli na léto a jeden byl v autoškole, a tak jsme si udělali takový poznávací-modlitební okruh. Kde začít? Znáte můj zvyk, nejprve, před prací, se modlit za města a jejich obyvatele, nejlépe odněkud z výšky 😎 Takže minule jsme vystoupili na Ještěd, tak teď to musela být logicky Jizera 😎 Dal jsem si dcerku do nosičky a vyrazili jsme. Dva dny jsme křižovali Jizerské hory, třetí den jsme udělali misii ve Velkých Hamrech (vybral jsem si to město podle toho, že jsem nedávno viděl jeden (protikapitalistický) film, jehož děj se zde odehrával). Až se vrátí moji kolegové, budeme pokračovat 😎

Takže natrénováno máme, můžeme celé léto misiovat 😎

Červenec-Srpen 2019

Tak v našem novém rodinném režimu jsme našli nový způsob, jak fungovat, takže přesto, že jsme inzerovali, že nebude žádná akce, tato informace neplatí a jedeme dál 😎 Takže: „Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil“ 😎 Misie bude!

Toto je pro nás velmi důležité, že vždy najdeme způsob, jak v nových podmínkách dělat misijní službu, protože víme, jaké jsou naše úkoly od Hospodina, a jeden z našich hlavních úkolů je být takovými průkopníky v oblasti misie, zvláště co se týče rodin na misiii. Vysvětlím: Sloužit Bohu je normální, mít rodinu je normální, a sloužit Bohu s celou rodinou je také normální: „Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu“ (Joz 24:15) Přesto se však najdou lidé, kteří toto zpochybňují, lidé, kteří proti tomu káží, tvoří se nějaké divné teologie, které bourají tuto myšlenku celistvosti služby a rodiny. Výsledek je jasný, vidíme kolem sebe v církvích rozvody, nejednotu manželů, vzpouru dětí proti rodičům a proti Bohu, celé církve, kde nefunguje pořádně žádná služba, jejich členové jsou pouze pasivní nedělní posluchači. Takoví lidé pouze vytvoří nějaké společenství sedilů, ale nejdou dopředu, nebojují, a ti, kteří chtějí něco dělat, narážejí na odpor a časem opouští taková společenství, která se s odchodem těchto lidí vyrovnávají způsobem, že to uzavřou větou: „no jim se pořád něco nelíbilo“ nebo „oni jsou zahořklí“ nebo nějakými jinými zaběhlými frázemi, které jste určitě někdy slyšeli, a které mají vyjádřit, že chyba je vždy v těchto jednotlivcích, ale nikdy ve společenství či nějaké registrované skupině.

Já to slýchám celou dobu, co sloužím, za svobodna, že až budu mít ženu, skončím se službou, v manželství, že no, až budete mít dítě tak skončíte, pak: až bude víc dětí, tak to nepůjde… A všelijaké takové nepravdy, někdy řekl bych až kletby. Takže je to jasné: Ten, který řekl „Milujte se a množte se“ řekl také: „Jděte ke všem národům“.

Např. Ty, i když nejsi misionář na plný úvazek, proč bys nemohl vzít děti, koupit si jízdenku na vlak do vedlejšího města, najít tam někoho, kdo to potřebuje a říct mu o Kristu, který mu může pomoct? Nebo zajít do nemocnice nebo do domova důchodců? Stejně jedeš do Chorvatska nebo někam, tak si můžeš dát filmy „Ježíš“ do palubky auta a oslovit na benzínce nějaké kamioňáky nebo Turky, kteří jedou z Německa na prázdniny do Turecka a stojíš s nimi ve frontě na dálniční známku… Vymyslet se dá vždy něco.

Ale zpět k nám: Tak jaký máme nový způsob služby? Maminka s miminkem jsou doma a já se Světlankou jezdíme. Takže pokud máte chuť se přidat, a nebude Vám vadit omezený režim s malým dítětem, které má přirozeně své potřeby, napište, a vyrazíme!

Když jsem jezdil sám, omezil jsem logicky okruh zájemců pouze na bratry, myslím že teď není omezení, když s námi pojede i sestra, budeme vypadat přirozeně?!

Kam vyrazíme? Tak buď kdo nám napíšete, přijedeme za Vámi, záleží totiž i na Vás, není to jen naše misie 😎 a pokud se nikdo neozve (přecijen je doba dovolených a hodně lidí je někde pryč), tak uděláme něco ve dvou, buď v okolí našeho bydliště, nebo přednost má Podkrušnohoří (např. teď je lázeňská sezóna v Teplicích, ale v okolí jsou další nezasažená města). Nezáleží však jen na našich plánech, ale také na tom, jak nás povede Duch Boží  (Př 16:9).

Zapracoval jsem a napsal pro Vás další pokračování našeho seriálu, tentokráte je to trochu delší čtení, ale snad to o prázdninách zvládnete? 😎 Kdo jste se těšil na další díl, je tady: https://www.buhnarodu.cz/news/ohlednuti-za-10-lety-nasi-sluzby-narodum-v-ceske-republice-xiii/

Takže čekáme Vaše maily. Pište, s některými z Vás se tedy i uvidíme. Těšíme se!

Jarda, Lucka, Světlanka a Prokůpek